Den je zachmuřený.
Navzdory nádherným fotografiím svítání na instagramu
nad Blaty slunko nevysvitlo.
Jen závojem šedých mraků nakukovalo
na krajinu prázdných rybníků s bílými volavkami,
co číhají na ryby
plácající se v mělkých bahnitých tůňkách.
Zbytky po výlovu.
Šlápoty v měkkém bahně a zlatu osik.
Volavky v plavkách,
zelené ponožky.
I Josef Lada se zakoukal v Hrusicích na návsi
a přijel o patnáct minut později.
A ráno v barvě popelčiných šatů
je tu již co jen vzpomínka.
Blouzním na peróně.
Čekám na modré vody Nežárky
až mě uchvátí a odplaví do Prahy.
Blouzním na peróně.
Proud mě objal a unáší.
Po levici hoří obzor,
šedý den bude rámován požáry
růžovým ránem, oranžovým večerem.
Mezi tím bude šedé nebe
a pole zelená ozimem.
Bože, to je krása.