Publikováno

Otevřený dopis radním města Soběslavi ve věci hlasování o návrhu akce GraffitEko

Město Soběslav, k rukám radních

V Soběslavi dne 27. 5. 2019

 

VĚC: Otevřený dopis radním města Soběslavi ve věci hlasování o návrhu akce GraffitEko

Vážená paní radní, vážení pánové radní!

Obracím se na Vás tímto otevřeným dopisem ve věci akce GraffitEko, o které jste hlasovali na svém zasedání 14. 5. 2019.

Na základě informace z  Usnesení RM 14/2019, které bylo na internetových stránkách města Soběslavi publikováno o den později, jsem se dozvěděl, že akce GraffitEko nebyla odsouhlasena (usnesení č. 14/141/2019). Další informaci k tomuto usnesení jsem obdržel od tajemníka města pana Ing. R. Brylla na schůzi Komise životního prostředí a odpadového hospodářství (dále jen Komise ŽP a OH), jejímž jsem předsedou. Informace se týkala výsledku hlasování o akci. Hlasování bylo v poměru 3 hlasy pro, 3 hlasy proti, jeden člen Rady města (dále jen RM) se hlasování zdržel. K jednotlivým hlasům jsem však nedostal jména. Ta budou k dispozici až po zveřejnění zápisu z jednání RM, proto se na Vás nemohu obrátit jmenovitě.

K celé akci již bylo řečeno i napsáno mnohé. Máme za sebou ostatně již dva realizované ročníky a nadšení škol pro akci trvá, přesto však mi dovolte zopakovat pár informací. Pokračovat ve čtení „Otevřený dopis radním města Soběslavi ve věci hlasování o návrhu akce GraffitEko“

Publikováno

Velikonoce v Kladsku a Kladském pomezí

Každé Velikonoce jsou mimořádné, ty letošní byly ve znamení putování po kraji, který byl pro mne dosud místem s označením “hic sunt leones”.

Kostel sv. Jana Křtitele, Slavoňov.

Velikonoční vigilie v nádherném dřevěném kostele sv. Jana Křtitele ve Slavoňově. Velikonoční radost mi tu tedy poněkud zastřelo naprosto vyprázděné kázání v duchu “nastavování procesů”, kterým kdysi neblaze proslula jedna česká ministryně kultury, a pak skutečnost, že večeře Páně nebyla úplná. V kostele, který byl původně utrakvistický, to zvláště zamrzí.

Pokračovat ve čtení „Velikonoce v Kladsku a Kladském pomezí“

Publikováno

Jak Grüne Soße (Frankfurter Grie Soß) zvítězila nad Smetanou

Inu, vydal jsem se do věhlasné opery ve Frankfurtu shlédnout něco věhlasně českého. Smetanův Dalibor. Že svět hraje Janáčka, to už je fakt, že ovšem objevuje Smetanu, je záležitost posledních let. Ne nepochopitelně se Smetanovi věnují německá divadla. V Mnichově i Drážďanech je k vidění Prodaná nevěsta, Frankfurt sáhl po Daliborovi.

Pokračovat ve čtení „Jak Grüne Soße (Frankfurter Grie Soß) zvítězila nad Smetanou“

Publikováno

Jakub Jan Ryba | Stabat mater

Po roztančeném masopustu jsme vtančili do postního času, kdy hudba není už tak taneční. Přichází čas na povzdech: Aááh, Bach! Všude jsou to samé pašije. Přiznávám se, že pašije nemám rád. Ten styl “on řekl…oni odvětili…” mi opravdu nic neříká, snažil jsem se už mnohokrát, ale zkrátka nic. Text evangelia se líp čte a vypráví, pokud ovšem příběh není trochu para… tedy převyprávěn. Pokračovat ve čtení „Jakub Jan Ryba | Stabat mater“

Publikováno

Kvetou… aneb Fenologie v haiku

Bledule (Jaro v podhůří)

Na horách taje,
sníh plní údolí řek.
Bledule kvetou.

Křivatce

Hvězda betlémská.
V loňském listí září
žlutý křivatec.

Jaterníky

Jarní modř nebes
mezi duby lapená.
Podléšky kvetou.

Sakury

Růžové jaro
vytrysklo z pupenů.
Sakury kvetou.

Sasanky

Klíče studánek,
bílé družičky jara,
sasanky hajní.

Ladoňky

Je Sibiř modrá,
jako záhon ladoněk,
když zjara kvetou?

Sedmikráska

Sedmero krás máš,
bílá krajko trávníků,
skromná chudobko.

 

Petrklíče

V trávě září
plátky zlata. Podívej!
Klíče od ráje.

Magnólie

Skvostný šácholan,
něžný parfém ve vánku.
Přivoň si! Jaro!

Publikováno

Na prahu jara

Zima ještě kouše do tváří a leze za nehty.
Jdeme po blátě a sněhu
mokrou loukou plnou stružek a louží,
kolem prastarých jabloní a hrušní,
kolem starých studánek,
kolem zlomených křížů
a kamenných prahů ve spadaném listí.

Dovádivý masopust skončil,
čela zmazaná popelem,
loňské listí,
loňská tráva.
Es ist vollbracht!

Kde je však, smrti, tvé vítězství?
Vždyť křehká zelená kopí probodávají staré listí topolů a javorů,
jívy pučí,
lísky se ozdobily zlatými šperky,
olše rudými granáty
a v loukách zvoní tisíce bílých zvonů
na znamení vítězství života.

Publikováno

Popeleční středa

Čiň pokání a věř evangeliu!
Popeleční středa není o ztrápených výrazech.
Je o pokleknutí před něčím, co nás přesahuje,
je o sehnutí se k něčemu křehkému,
je o nadechnutí k novému životu.
Je o jaru,
kdy v chrámu bez listí
klekneme na bahnitý břeh
a žasneme
nad kapkami rosy na bílých zvoncích bledulí.

 

 

Publikováno

Everyman

Prolog

Byltě jeden člověk, bylo mu jakkolvěk… po anglicku Everyman.

Příběh o každém z nás, o marnostech světa, setkání se Smrtí, dobrých skutcích a Boží milosti. Mnohokrát zpracovaný, mnohokrát slyšený a viděný a přesto stále nový, živý, inspirativní.

Masopust není jen bláznivá taškařice. Je barevný, veselý, růžičkový… Růžičky koření v zemi. Derou se za sluncem i za vodou, hledají oporu a když se jim daří, kvetou do krásy, voní, mají však také trny, které zraňují, a také vadnou.

Život lidský jako kvítek sprchává. Rovně jak upadne stromu list, když zvadne, tak se děje s námi, smrt stojí za námi. Opustí nás Síla, Rozum i Krása. Zůstanou Skutky, Poznání a důvěra v Boží milost.

Ale teď už poslyšte celý ten příběh. Pokračovat ve čtení „Everyman“

Publikováno

Quito

Leží v dramatické horské krajině Ekvádoru ve výšce téměř 3000 metrů. Díky tomu je druhým nejvýše položeným hlavním městem na Zemi. K tomu ještě leží na rovníku. To jsou takové ty poznatky z encyklopedií. Pokračovat ve čtení „Quito“