Publikováno

K Vambeřicím podruhé…

Jak jsem už na Notesu psal, do Vambeřic se putovalo z různých míst.

Kousek od Police nad Metují je Suchý Důl, místo údajných mariánských zjevení z přelomu 19. a 20. století. Tehdejší sláva Suchého Dolu prý dokonce načas zastřela tu Vambeřickou a vrchnost i církev, tehdy ruku v ruce, zasahovaly proti poutníkům. Zda zjevení, která měla Kristýna Ringlová byla opravdová či nikoli, se nedozvíme, a asi to ani není cílem. Zázraky se totiž nedokazují. Jsou jakýmsi prolomením se věčnosti do našeho času a upomínají na nesamozřejmost a nepostihnutelnost světa, ve kterém žijeme. Myslím, že Kristýnin život krásně vystihl Petr Linhart v písni Kristýno! v otázce: Jaké to asi je žít se zjevením?

Ale zpátky do minulosti a k poutníkům vambeřickým. Ještě před zjeveními Kristýny Ringlové chodili Suchým Dolem poutníčci i do Vambeřic a to je kousek cesty, který zatím chyběl do mozaiky poutních stezek.

Osamělý kříž nad Slavným.

Pokračovat ve čtení „K Vambeřicím podruhé…“

Publikováno

Pouť do Vambeřic

„To bylo to místo zázraků, kam mnozí ze zvědavosti pro podívanou zdaleka putují, kam tisíce jiných vede pevná víra s nadějí, že matka Boží uzdraví neduh těla nebo duše, utěší zarmoucené srdce, povznese sklíčenou mysl.”

Alois Jirásek, U nás – díl III.  – Osetek, kap. XLVII

 

„Babička, ukazujíc přes Hejšovinu, říkala dětem: “ Tam znám každou stezku, tam v těch horách leží Kladsko, kde se vaše matka narodila, tam jsou Vambeřice a Varta, tam v těch krajinách strávila jsem několik šťastných let.”

Božena Němcová, Babička

Pokračovat ve čtení „Pouť do Vambeřic“

Publikováno

Na Křížkách

V kraji pramenů,
v horách děravých starými štolami,
v kraji zjizveném odsunem,
kde města mají náhrobky.
Na hadcích pod Kalvárií,
která rudne vřesovcem zjara
a vřesem po létě
a voní, voní
mateřídouškou.

 

Publikováno

Vlčí máky

Vášnivá krásko
vířící v divokém tanci v polích
v žáru slunce.

Snivá krásko
svádící pocestné ulehnout k tobě
na travnaté lože.

Nešťastná krásko
se srdcem krvácejícím pro padlé hrdiny
na bojištích světa.

Vlčí máku!

Publikováno

Na prahu léta

Markéto,
bílá sestro trav,
družičko smolniček, kohoutků a pryskyřníků.

Kopretino,
bílá zřítelnice luk,
perlo v zeleném moři,
pověz mi, jaké bude léto.

 

Publikováno

Magdeburg

Ze šestého patra jsou to jedny schody, stačí odemknout mříž. Na horní terasu se sice nesmí, ale jsme v bývalém východním Německu, takže tohle drobné porušení zákazu je v normě.

Sorela. Zdobné sloupoví v “dělnickém stylu”. Krásná terasa na střeše.

Střed města. Výhled na osvětlený kostel sv. Jana. Po ztichlých ulicích občas projede auto. Na protější straně novostavba obchodního centra, o kousek dál renovované paneláky ze sedmdesátých let. Radnice, ze které po válce zbylo jen průčelí. Ostatně i obří kostel sv. Jana naproti přes park dostal svou druhou věž teprve nedávno. Měl ale štěstí, jiné kostely už připomínají jen jména, modely v ulicích, zbytky portálů, obrazy.

Jsme v centru Děvína, tak se říkalo Magdeburgu. Mocnému a hrdému městu s pannou na štítě. Hrad mocný a přepevný! “Ein feste Burg ist unser Gott”, znělo možná i v Magdeburgu právě v kostele svatého Jana, když tu kázal Martin Luther.

Mocný přepevný hrad přesto podvakráte skončil v troskách. Nejdříve při běsnění švédských vojsk za třicetileté války. Tehdejší masakr vešel do dějin jako Magdeburská svatba. Hrdá magdeburská panna byla brutálně znásilněna katolickými vojáky a celá “svatba” se utopila v krvi desítek tisíc obyvatel. Podruhé se město proměnilo v hromadu sutin při náletu za druhé světové války.

A přesto teď stojíme na terase a hledíme na večerní Magdeburg. Je zase jiný, beze změn je snad jen katedrála, ta jediná víceméně bez úhony přežila. Hrad přepevný. Jen vysypaná mozaiková okna nahradilo čiré sklo. Zvenčí hrad, uvnitř světlo, volnost a naděje. Ne nadarmo se sem utíkali ukrýt obyvatelé při běsnění vojsk.

Stojíme na terase a já se snažím foťákem zachytit blikající světla spící metropole. A dole, ve ztichlém parku znějí trylky.

Magdeburg, město v jehož srdci tluče slavík.

 

Publikováno

Otevřený dopis radním města Soběslavi ve věci hlasování o návrhu akce GraffitEko

Město Soběslav, k rukám radních

V Soběslavi dne 27. 5. 2019

 

VĚC: Otevřený dopis radním města Soběslavi ve věci hlasování o návrhu akce GraffitEko

Vážená paní radní, vážení pánové radní!

Obracím se na Vás tímto otevřeným dopisem ve věci akce GraffitEko, o které jste hlasovali na svém zasedání 14. 5. 2019.

Na základě informace z  Usnesení RM 14/2019, které bylo na internetových stránkách města Soběslavi publikováno o den později, jsem se dozvěděl, že akce GraffitEko nebyla odsouhlasena (usnesení č. 14/141/2019). Další informaci k tomuto usnesení jsem obdržel od tajemníka města pana Ing. R. Brylla na schůzi Komise životního prostředí a odpadového hospodářství (dále jen Komise ŽP a OH), jejímž jsem předsedou. Informace se týkala výsledku hlasování o akci. Hlasování bylo v poměru 3 hlasy pro, 3 hlasy proti, jeden člen Rady města (dále jen RM) se hlasování zdržel. K jednotlivým hlasům jsem však nedostal jména. Ta budou k dispozici až po zveřejnění zápisu z jednání RM, proto se na Vás nemohu obrátit jmenovitě.

K celé akci již bylo řečeno i napsáno mnohé. Máme za sebou ostatně již dva realizované ročníky a nadšení škol pro akci trvá, přesto však mi dovolte zopakovat pár informací. Pokračovat ve čtení „Otevřený dopis radním města Soběslavi ve věci hlasování o návrhu akce GraffitEko“