Kozí notes

Ve středu 24.6.2020 proběhlo na Soběslav velmi neobvyklé zastupitelstvo. Zástupci petičního výboru zde totiž v rámci bodu různé předali zastupitelům petici s bezmála dvěma tisíci podpisů, kterou občané vyjádřili svůj nesouhlas se záměrem v průmyslové zóně. Ve vystoupeních občanů ze Soběslavi i Chlebova zaznělo mnoho pádných argumentů proč občané považují návrh v průmyslové zóně za nesmyslný a ohrožující život ve městě. Z 21 přítomných zastupitelů se jen pár odvážilo promluvit ve prospěch občanů, zbytek mlčel. Pravda, soběslavská jednání zastupitelstva nebývají nikdy příliš hovorná, tentokrát bylo ale mlčení zarážející. Na základě předloženého návrhu se však nakonec zastupitelé dohodli na tom, že uloží radě města, aby se s představiteli petičního výboru sešla k diskuzi nad plány v průmyslové zóně.

Den nato zveřejnil krajský úřad výsledky zjišťovacího řízení ve věci procesu EIA u předmětného záměru v průmyslové zóně. Úřad konstatuje, že záměr může mít významný vliv na životní prostředí a bude proto posuzován podle zákona EIA.

“Chceme být dobrými sousedy,” říká zástupce EXPRIN PROPERTY pan Hulínský. 

Dobrý soused je jistě požehnání. Stačí se ale podívat na mrazivě vtipný film Vlastníci nebo si vzpomenout na vlastní sousedské spory a víme, že situace není vždy růžová. 

Sousedy si zpravidla tak úplně vybrat nemůžeme. Můžeme ale nastavit pravidla společného soužití. V případě průmyslové zóny v Soběslavi je takovým domovním řádem územní plán města. Záměr předložený EXPRIN PROPERTY ukázal velmi jasně jeho limity. Diskuze o nich je záležitostí města a věřím, že na ni dojde.

Co je však u nového souseda zarážející, je způsob, jakým se staví k obyvatelům města. Je to on, ne občané, kdo měl přijít první a představovat projekt. Nelze se vymlouvat na epidemiologickou situaci, naopak, zdá se, že omezení v době krizového stavu hrála investorovi do karet. Slušný investor by počkal s podáním na krajský úřad a naopak se snažil dostat k občanům maximum informací, představil by projekt zastupitelům. Nejsou to občané, kteří měli někoho kontaktovat, je to investor, kdo měl záměr kvalitně představit a diskutovat o něm. 

Město již potřetí vstoupilo na křehký led, navzdory tomu, že předchozí dva pokusy skončily koupelí v ledové vodě. A třetí pokus dopadl snad ještě hůře. Ve zvířeném bahně a úlomcích ledu se už nevyzná nikdo. A přitom stačilo zdánlivě málo. Informovat od počátku transparentně o zájmech města.

Jedu rovinatou krajinou před Brnem po silnici z Vídně. Vytížená čtyřproudovka láká investory, stejně jako každý kilometr nově postavené D3. Je to nasnadě, jsou to ideální lokality pro umístění hal s ohledem na snadnou dostupnost. Ideální pro investory. Lidé bydlící kolem těchto tepen pokroku zpravidla moc nadšení nejsou. Taky není divu. Tady před Brnem jsou vidět různé velikosti hal, od těch menších, kde sídlí různé střední společnosti, až po ty velké, často napojené na logistiku. Poznáte je snadno, k dálnici se otevírají číslované doky pro nákladní auta. Čísla lezou daleko za první desítku. Na některých halách jsou cedule – „Haly k pronájmu“.  V Soběslavi je takových doků naplánována v maximální variantě bezmála stovka. K tomu studie vypočítává dopravní zatížení, kde se dostáváme vpravdě k hrozivým číslům. Maximální varianta, slyšíme často. Problém je, že žádná jiná varianta nebyla předložena. Není na výběr. Vše, co bude o projektu řečeno a bude uvozeno slovy „ono to tak nemusí být“, je sice hezký slib, ale pořád jen slib.