Publikováno

Den sedmý. Liñares-Sarria. 39 km.

Původně to měly být dvě etapy, ale trochu jsme to upravili. Hrdinou dne je Radek, protože s jeho puchýřema bych já nedošel ani do krámu, natož pak ujít téměř 40 km.
Sněžení bohužel neskončilo včerejšími přeháňkami. Fouká studený vítr a střídavě padají krupky nebo mokré sněhové vločky. Prostě počasí, které ve Španělsku v polovině května čekáte. Když překročíte hranice Galicie, neznamená to jen čáru na mapě, znamená to taky, že jste se přehoupli na druhou stranu hor. Tu vlhkou, obrácenou k Atlantiku. Navíc jde zrovna fronta, takže nad 1000 metrů sněží a pod 1000 metrů prší.
Nevěsta, která nás včera nechala nakouknout pod závoj, je dnes cudně zahalená. Mlha se nahoře bude držet celý den. Trochu výhled bude, až slezeme níž.

Pokračovat ve čtení „Den sedmý. Liñares-Sarria. 39 km.“

Publikováno

Konec… to be continued

Je sedm ráno.

Venku ještě přítmí. Ze 14 postelí je už sedm prázdných. Další peregrinos zmizí za chvíli na cestu.

Spí už jen dva.
Zvuk vody v koupelně. Vrzání dřevěné podlahy ve starém domě. Šustění spacáků. Někomu spadla hůl. Zipy, přezky, vrznutí dveří.
Jedna poutnice se vrací. Zapomněla láhev vody na cestu.
V kamnech už dávno vyhaslo. Za velkým oknem přes celou stěnu se prochází po pastvině bílý kůň.
Hospitaleros teď musí vyvětrat, poklidit a zasednout za přijímací stůl v hale. Odpoledne přijdou noví poutníci.
My dnes nezvykle patříme k těm sedmi. Obvykle jsme touhle dobou už na cestě.
Naše letošní etapa končí tady v Sarrii.
Stojíme na autobusáku a čekáme na bus do Luga. Odtud máme spoj do Leonu a Barcelony.
Do kavárny se scházejí cestující a poutníci, kteří z nějakého důvodu nechtějí nebo nemohou absolvovat další kus cesty do Portomarín.
Prší.
Každé camino dojde do své Compostely nebo až do Finisterry k moři.
Příznačně jsem včera razítkem v našem albergu zaplnil svůj credecial, ale hned jsem si koupil nový. Compostela a snad i Finisterra čekají příští rok.
V novém credencialu je víc map. Nejen Camino Francés, ale taky Del Norte nebo Portugés…
Díky lidem na cestě, díky poutníkům, díky Radkovi za organizaci celé pouti, díky Šárce za backoffice. Díky Bohu!

Pokračovat ve čtení „Konec… to be continued“

Publikováno

Novák

Telefon.
Volá Novák. Jasně, to je kvůli bakteriím na příští týden.
„Dobrý den, volám kvůli těm standardům farmak, zbylo vám po těch testech něco?“ Aha, tak to je jiný Novák. Slíbím mu, že se ozvu.

uplyne půl hodiny…

Telefon.
Volá Novák. Jasně, zapomněl jsem mu dát vědět, jak s těmi standardy.
„Dobrý den, volám kvůli těm bakteriím na příští týden.“
Aha, tak to je ten, kterého jsem čekal předtím. „Zjistím dopravu a ozvu se.“

uplyne pár minut…

Telefon.
Volá Novák. Už si chystám odpověď ve stylu, že nemám kdesi vrtuli.
„Dobrý den, Novák, skládka Vodňany…“
Ok, třetí Novák. „Dnes zajedu.“

během cesty do Vodňan…

Telefon.
Volá Novák. „Nemáte telefon na kolegu…“
Začínám se smát.

konečně Vodňany…

Čekám na Nováka a otevřu si maily… píše…Novák, kvůli Noci kostelů.
Směju se hlasitě až mi tečou slzy.

Na základce jsem svoje příjmení nesnášel. Na hloupé poznámky a posmívání bylo jako stvořené. Jak jsem zestárl, mám ho rád. Až na různé záměny typu Koblížek, nebo Kyblíček nehrozí, že bych někoho svým jménem pletl.

Přeju veselý jarní den všem Novákům! Mějme je rádi!

Publikováno

Breathtaking | Kostel sv. Šimona a Judy v Praze | 17.4.2018

Snědá jsem, a jsem líbezná, dcery jeruzalémské, tak jako stany Kedarských, jak baldachýny Šalomounovy. Nehleďte na mne, že snědá jsem, to slunce se do mne opřelo!                                 

—Píseň písní

Kostel sv. Šimona a Judy v přítmí. Na pódiu u svatostánku nepočetný ansámbl. Večer bude patřit zejména dvěma hlasům. Budou v černé a budou líbezné.
Budou se proplétat, pohrávat si s melodiemi. Hana Blažíková a cink. 
Hanka vládne nádherným nadpozemsky křehkým hlasem a duši spící v cinku rozezvučí Bruce Dickey. A posluchačům to vezme dech.
Breathtaking.
Koncert v rámci řady FOK a předloni vydané album. Pokračovat ve čtení „Breathtaking | Kostel sv. Šimona a Judy v Praze | 17.4.2018“

Publikováno

Mangrovy

Prý, hezky si opalujte prdelky. Hmm…tak to je asi jediná část těla, kterou nemám spálenou. Mám-li se držet holandských paralel, bílé kozí goudě pobyt na karibském slunci nesvědčí. Samozřejmě myslím to jen povrchně. Jinak bezva.
Nejsem plážový typ, ale musím uznat, že chvilka válení pod palmami je fajn. Pokračovat ve čtení „Mangrovy“