Přiznám se, že nevím, zda se při výběru motta Noci kostelů používá nějaký promyšlený klíč, nebo zda jedinou indicií je výskyt slova „noc“ v biblickém textu.
Pozvání k Noci kostelů v Soběslavi
O Bohu, krajině a lidech aneb Svatomarkovské procesí
“Ve jméno Boží kráčejme…”
začátek poutní písně
Letos poprvé vlakem. Švestková dráha je malebná stuha v jedné z nejhezčích krajin, co znám. Pokračovat ve čtení „O Bohu, krajině a lidech aneb Svatomarkovské procesí“
Novák
Telefon.
Volá Novák. Jasně, to je kvůli bakteriím na příští týden.
„Dobrý den, volám kvůli těm standardům farmak, zbylo vám po těch testech něco?“ Aha, tak to je jiný Novák. Slíbím mu, že se ozvu.
uplyne půl hodiny…
Telefon.
Volá Novák. Jasně, zapomněl jsem mu dát vědět, jak s těmi standardy.
„Dobrý den, volám kvůli těm bakteriím na příští týden.“
Aha, tak to je ten, kterého jsem čekal předtím. „Zjistím dopravu a ozvu se.“
uplyne pár minut…
Telefon.
Volá Novák. Už si chystám odpověď ve stylu, že nemám kdesi vrtuli.
„Dobrý den, Novák, skládka Vodňany…“
Ok, třetí Novák. „Dnes zajedu.“
během cesty do Vodňan…
Telefon.
Volá Novák. „Nemáte telefon na kolegu…“
Začínám se smát.
konečně Vodňany…
Čekám na Nováka a otevřu si maily… píše…Novák, kvůli Noci kostelů.
Směju se hlasitě až mi tečou slzy.
Na základce jsem svoje příjmení nesnášel. Na hloupé poznámky a posmívání bylo jako stvořené. Jak jsem zestárl, mám ho rád. Až na různé záměny typu Koblížek, nebo Kyblíček nehrozí, že bych někoho svým jménem pletl.
Přeju veselý jarní den všem Novákům! Mějme je rádi!
Čtyři tváře jara
Svatba v Hustopečích
Ikh lig unter a mandlboym,
a mandlboym,
Er iz geven bay mir in troym,
bay mir in troym.
—Ziame Telesin
Breathtaking | Kostel sv. Šimona a Judy v Praze | 17.4.2018
Snědá jsem, a jsem líbezná, dcery jeruzalémské, tak jako stany Kedarských, jak baldachýny Šalomounovy. Nehleďte na mne, že snědá jsem, to slunce se do mne opřelo!
—Píseň písní
Kostel sv. Šimona a Judy v přítmí. Na pódiu u svatostánku nepočetný ansámbl. Večer bude patřit zejména dvěma hlasům. Budou v černé a budou líbezné.
Budou se proplétat, pohrávat si s melodiemi. Hana Blažíková a cink.
Hanka vládne nádherným nadpozemsky křehkým hlasem a duši spící v cinku rozezvučí Bruce Dickey. A posluchačům to vezme dech.
Breathtaking.
Koncert v rámci řady FOK a předloni vydané album. Pokračovat ve čtení „Breathtaking | Kostel sv. Šimona a Judy v Praze | 17.4.2018“
Selský baroko v Karibiku
Je půl šestý a brejlím do stropu. Hučí klimatizace. Kokrhají kohouti. Poprvé zažívám trochu větší časový posun směrem k delšímu dni. Ten včerejší měl o pět hodin víc. Něco vám o něm napíšu. Pokračovat ve čtení „Selský baroko v Karibiku“
Mangrovy
Prý, hezky si opalujte prdelky. Hmm…tak to je asi jediná část těla, kterou nemám spálenou. Mám-li se držet holandských paralel, bílé kozí goudě pobyt na karibském slunci nesvědčí. Samozřejmě myslím to jen povrchně. Jinak bezva.
Nejsem plážový typ, ale musím uznat, že chvilka válení pod palmami je fajn. Pokračovat ve čtení „Mangrovy“
Dva světy. Voda a oheň.
Neskutečně modré korálové moře plné života.
Z moře mám respekt. Obrovský. Poprvé jsme se poznali v Bretani, kde jsem si jako hloupý suchozemec myslel, že se nechám na skalisku osvěžovat vlnami. Pak přišel Atlantik a já skončil s odřeným zadkem. Sůl štípala a já pochopil, že moře není domácí mazlíček. Pokračovat ve čtení „Dva světy. Voda a oheň.“
Christoffel Mountain
Výstup na nejvyšší horu ostrova. Christoffel mountain. Necelých 400 m n. m. Pche, to je prd. Jenže, kdo zná zrádnost ostrovních hor, ví, že to není tak úplně výšlap na Říp. Výška se v tomto případě rovná převýšení. Horní část je poměrně skalnatá a k tomu si připočtěte vedro. Z toho důvodu je také výstup po 10 hodině nedoporučován a do národního parku, jehož je hora součástí, vás ani nepustí. Pokračovat ve čtení „Christoffel Mountain“
Bonaire
Na chvíli jsme změnili lokalitu.
Bonaire.
Další z ostrovů Nizozemských Antil. Malý, placatý. Ostrov soli, kaktusového šnapsu a plameňáků. Pokračovat ve čtení „Bonaire“