Podzimní sychravo a Jihočeská vědecká knihovna, to nezní jako obzvlášť atraktivní program. Bude koncert. Sál připomíná spíš Ebenovskou vůni zasedaček a na programu je folkloreček. Ale rozhodně ne elektricky a s bicíma. Jediné bití je podupávání do taktu a ťukání na kontrabas a elektriku na tuhle muziku nepotřebujete, má energie na rozdávání. A kdože hraje? Jitka Šuranská TRIO. Tedy Jitka, Martin Krajíček a Marian Friedl. Ej, věru bysem banoval, nejít na takovou krásu. Pokračovat ve čtení „Jitka Šuranská v Budějicích“
Olomoucké barokní slavnosti – Facetum musicum
Výborná masopustní barokní paštika vprostřed léta, to bylo vtipné barokní teatrum ve dvoraně Konviktu alias Palackého univerzity v Olomouci. V masopustu si vezmete masku a můžete tropit hlouposti, přidejte se dle libosti. Hlavou dolů aneb Bacchanalistica. A proč ne třeba v létě? Venku lije, je krásných červencových 13°C, oháknete se do obleku, nastartujte dodávku s nábytkem a vyrazíte. Pokračovat ve čtení „Olomoucké barokní slavnosti – Facetum musicum“
Gilgameš a Dido v ND Brno
Ó jak radostné je psát o něčem tak výtečném, jako je brněnská operní dvojinscenace Epos o Gilgamešovi / Dido a Aeneas. Brno pro mne opět potvrzuje, že je první a nejprogresivnější operní scénou v naší kotlině, která hluboko za sebou zanechává celou zlatou Prahu. To, že režisér a umělecký šéf opery Jiří Heřman sáhnul po Martinů zřídka hraném kuse z pradávné Mezopotámie, který navíc nebyl nikdy uveden scénicky, a propojil jej s krátkou barokní operou Purcellovou, nebyla vůbec sázka na jistotu, ale odvážný skok do zatuchlých českých vod. Díky tomu se ovšem z vln vynořila bájná Atlantida, o které v Čechách jen tu a tam slýcháme, a na kterou jezdíme za hranice. Přestože oba kusy dělí staletí (Dido a Aeneas je z počátku 18 století, oproti tomu Gilgameš měl premiéru až roku 1958), jejich nadčasové poselství v Brně zní harmonicky a naléhavě právě do dnešní doby a pro všechny. Smysl života, smrtelnost člověka, pomíjivost vztahů. Pokračovat ve čtení „Gilgameš a Dido v ND Brno“
Dido a Aeneas v Rudolfinu
„Cecília, varhanice, hrej, spoj sobě panen více!“, tak vzývá svatou patronku hudby Michna. A i Václav Luks ví, že přízeň svaté Cecílie není k zahození, takže ódu na ni zařadil do první poloviny purcellovského večera v Rudolfinu. A že Cecílie bděla nad jeho průběhem a plesala, jsem si téměř jist. Konečně někdo přišel s nápadem dělat koncertní provedení barokních oper a konečně jsem zase slyšel naživo malebnou anglickou barokní muziku. Jak jsem už zmínil, nejdříve se pělo a hrálo ku poctě svaté Cecílie, v druhé půli jsme pak prožili znovu tragický příběh velké lásky královny Dido k hrdinnému Aeneovi. Vřelé horoucí city se utopí v moři hlubokého smutku. Pokračovat ve čtení „Dido a Aeneas v Rudolfinu“
Lang | Little Match Girl Passion
Míval jsem Národní památník na Vítkově spojen s mauzoleem, myslel jsem si, že to vážně postavili kvůli Klementovi. Že to bylo jinak, vím, ale je dobré, když se podaří starý symbol nějak přeznačit. Děkuju Strunám podzimu, že se jim to podařilo. Díky nim mám tohle místo spojeno s vynikající muzikou a hlavně s vynikajícími hlasy. Před pěti lety mi tady uši i srdce otevřel Paul Hillier, tehdy ve společnosti The Hilliard Ensemble za doprovodu saxofonu Jana Garbarka. Pokračovat ve čtení „Lang | Little Match Girl Passion“
Pergolesi: Stabat mater v Budějicích
Protože inspirací k dojmologii byla Stabat mater, sluší se držet strukturu vyprávění. Tedy začít bolestně a plačtivě a skončit s nadějí. Pokračovat ve čtení „Pergolesi: Stabat mater v Budějicích“
Bell | A Harlot´s Progress Na Vídeňce
Čerstvě z Vídně. Theater an der Wien | Iain Bell | A harlot ´s progress (snad Ze života nevěstky) | v roli Molly Diana Damrau.
Úplná novinka na operní scéně, premiéra Na Vídeňce 13.10.2013.
Hudebně mě to příliš nezaujalo, to se vyjadřuju k partituře, nikoli ke hře orchestru a zpěvu, ale scéna a příběh, to je na obdivné bravo s následným upadnutím do těžké deprese. Pokračovat ve čtení „Bell | A Harlot´s Progress Na Vídeňce“