Ostravská extáze dvakrát jinak

Extáze naděje

Ráno jsem bloudil v areálu VŠB a Technologického parku v Ostravě. Která zvrácená mysl to projektovala? Běhal jsem tam s mapičkou neschopen identifikovat jednotlivé budovy. Nepomohli ani místní. Selhala i navigace, protože nepočítala se zrádnými zídkami, které projektantovi upadly do výkresu, a uzavřenými schodišti, která se nedají rozumně obejít. Přitom by podle mne stačily takové blbosti jako větší písmena na jednotlivých budovách, obrázky, nebo barevné čáry na těch absurdních komunikacích v celém příšerném areálu. A taky zastavení bujení toho technologického nádoru. Pokračovat ve čtení „Ostravská extáze dvakrát jinak“

Mikuláš pro dospělé

Děti se těší na vousatého staříka v doprovodu čertů a andělů. Vědí totiž, že neskončí v pytli. Naopak, Mikuláš z pytle vytáhne dobroty. Mandarinky, které právě teď chutnají nejlépe, a možná dnes i nějaké ty hmotnější dary. Zkrátka je to mírný stařík, který by se za básničku nebo písničku rozdal.

My dospělí to máme těžší. Mikuláš nechodí za námi. Musíme za ním ke sv. Šimonovi a Judovi. Abych to uvedl na pravou  míru… vyrazili jsme na Bononciniho oratorium sv. Mikuláš z Bari. Pokračovat ve čtení „Mikuláš pro dospělé“

L’Arpeggiata | Music for a while | Linz

Na koncert do Lince? A proč ne?

Ze Sobíku je to časově stejné jako do Prahy. Kdybychom stavěli pořádně dálnice, bylo by to ještě časově blíž. Naštěstí Rakušané staví. Od Čtrnáctky (Vierzehn) až do Lince už jedete pohodlně po dálnici, navíc většinu času zakopané v tunelu. U nás budujeme nesmyslné mezinárodní letiště v Budějicích a na neslavné trojce k našim sousedům máme pořád jen nepřehledné horizonty a památník u Nažidel nám jejich následky smutně připomíná. Pokračovat ve čtení „L’Arpeggiata | Music for a while | Linz“

Vojcek Na Vídeňce a volby v Česku

Totální beznaděj a deprese.
Pokřivené charaktery. Touha vlastnit a ovládat, touha po hvězdném úspěchu, který má zajistit nesmrtelnost.
Ponižování.
Horečné blouznění.
Záchvěv lásky vystřídaný zoufalstvím, utopený ve smilstvu.
Prozření a lítost, která nedojde naplnění, ale utopí se v krvi.
A dítě zůstává samo, jako v tom děsivém příběhu před usnutím. Bez otce, bez matky, všichni odešli. Prázdná scéna, jen chlapec a zbraň. Pokračovat ve čtení „Vojcek Na Vídeňce a volby v Česku“

Concerto Zapico | Pražská křižovatka o Pražském jaru

Horká slunečná neděle. Na koncert se ani nechce, ale …
Co když je to španělská muzika? Cembalo, theorba a barokní kytara. Hrají Aarón Zapico, Pablo Zapico a Daniel Zapico.
Po letech se vracím do kostela sv. Anny zvaného Pražská křižovatka. Úžasný prostor, tak trochu zašitý, skrytý kousek od hlavní turistické dálnice Starého Města. Kostel, dům, tiskárna, sklad. A díky Václavu Havlovi a nadaci Vize 97 nový krásný prostor setkávání. Copak podobného nám zůstavili/zůstaví jeho nástupci v úřadu?

Pokračovat ve čtení „Concerto Zapico | Pražská křižovatka o Pražském jaru“

Modrovousův hrad | Očekávání | ND Brno

Jak napsat, že v Brně mají výbornou operu a neopakovat se? Mám totiž pocit, že to píšu dost často. Inu, třeba…
Odstartujte podzimní deprese! Vydejte se na Modrovousův hrad a Očekávání do ND Brno. Brňáci už mají zkušenost se spojováním menších operních kusů do jednoho skvělého večera. Zatímco spojení příběhů Gilgameše a Didony s Aeneem, tedy hlavně Martinů s Purcellem, může na první pohled působit nezvykle, spojení Bartóka a Schönberga už je v pohodě i na první pohled. A na ten druhý ještě víc.  Pokračovat ve čtení „Modrovousův hrad | Očekávání | ND Brno“

Jahodový obraz

Fantaskní svět „Jahodového obrazu“ ještě jednou. Po dni s El Boscem v madridském Pradu ještě jeden večer s jeho nejznámějším triptychem v kině Oko. Příznačný název – Oko. Svět obrazu očima různých umělců a historiků v dokumentárním filmu s krásnou kamerou přibližující detaily tohoto strhujícího obrazového příběhu. Pokračovat ve čtení „Jahodový obraz“

Jitka Šuranská v Budějicích

Podzimní sychravo a Jihočeská vědecká knihovna, to nezní jako obzvlášť atraktivní program. Bude koncert. Sál připomíná spíš Ebenovskou vůni zasedaček a na programu je folkloreček. Ale rozhodně ne elektricky a s bicíma. Jediné bití je podupávání do taktu a ťukání na kontrabas a elektriku na tuhle muziku nepotřebujete, má energie na rozdávání. A kdože hraje? Jitka Šuranská TRIO. Tedy Jitka, Martin Krajíček a Marian Friedl. Ej, věru bysem banoval, nejít na takovou krásu.  Pokračovat ve čtení „Jitka Šuranská v Budějicích“