Teče voda, teče | Horňácký večer | 27.10.2018

Kdo v zlaté struny zahrát zná,
jej ctěte víc než sebe,
neboť vás tak Bůh miloval,
že poslal vám ho s nebe.

Hrozné, když Bůh neourodou
a morem trestá přísně;
však ze všech trestů největší,
když národ nemá písně.

Ten národ ještě nezhynul,
dokud mu věštec zpívá,
a píseň v nebi zrozená
i ve smrt život vlívá.

Kdo v zlaté struny zahrát zná
Vítězslav Hálek | Bedřich Smetana | Večerní písně

“Ten národ ještě nezhynul, dokud mu věštec zpívá.” Smetanovo krásné zhudebnění Hálkových veršů by tak  sedělo k novorenesančnímu Rudolfinu. Slavná velebená Čechie, sto let republiky, trikolóry všude… Pokračovat ve čtení „Teče voda, teče | Horňácký večer | 27.10.2018“

Mariánské léto ve dvou obrazech hudebních a dvou mezihrách krajinných

Obraz první | Zpěvy lásky vášnivé i nešťastné

Regula Mühlemann a La Folia Barockorchester | Frauenkirche Dresden

Večer sestavený z árií barokních oper věnovaných femme fatale – Kleopatře – v podání nádherného a zvučného sopránu Reguly Mühlemann v doprovodu mladého a svěžího orchestru, toť skvělý hudební zážitek ze saské metropole na Labi. Pokračovat ve čtení „Mariánské léto ve dvou obrazech hudebních a dvou mezihrách krajinných“

Hanacco americano

Hudba je Boží dar. Má úžasnou vlastnost. Spojuje. Napříč časy i místy. Ne nadarmo se v krásné Smetanově písni na slova Vítězslava Hálka zpívá, že nejstrašnější kletbou jest, když Bůh odejme lidem zpěv. Na rozdíl od sportu, jehož spojování má své limity v soupeření, které přináší, je hudba všeobjímající, může spojit i velmi rozdílné a hojí bolesti. Pokračovat ve čtení „Hanacco americano“

Klavír

Tři čtvrtě na deset.

„Rychlík číslo 945 linky… přijede na třetí nástupiště, služebně …“

Cestující se pomalu trousí. Už to není ten denní shon.
Obchody jsou zavřené. Kafe si dáte leda z automatu.
Skupina Asiatů s kufry čeká na výtah.  Pokračovat ve čtení „Klavír“

Breathtaking | Kostel sv. Šimona a Judy v Praze | 17.4.2018

Snědá jsem, a jsem líbezná, dcery jeruzalémské, tak jako stany Kedarských, jak baldachýny Šalomounovy. Nehleďte na mne, že snědá jsem, to slunce se do mne opřelo!                                 

—Píseň písní

Kostel sv. Šimona a Judy v přítmí. Na pódiu u svatostánku nepočetný ansámbl. Večer bude patřit zejména dvěma hlasům. Budou v černé a budou líbezné.
Budou se proplétat, pohrávat si s melodiemi. Hana Blažíková a cink. 
Hanka vládne nádherným nadpozemsky křehkým hlasem a duši spící v cinku rozezvučí Bruce Dickey. A posluchačům to vezme dech.
Breathtaking.
Koncert v rámci řady FOK a předloni vydané album.
Pokračovat ve čtení „Breathtaking | Kostel sv. Šimona a Judy v Praze | 17.4.2018“

Daniel Kahn and The Painted Bird ve Staré Pekárně

Stará Pekárna je typický brněnský podnik. Zvenčí nenápadný. Má sice vývěsní štít, ale toho si ani nevšimnete. Nejsem žádný znalec Brna, vždycky mám pocit, že v Brně žádné rozumné podniky nejsou, než mne přátelé vždycky protáhnou přes nějaký zaplivaný dvorek, ztemnělou uličku, kamsi do suterénu a ejhle… Stará pekárna je taková špeluňa v suterénu. Nechápu, jak tu mohly vznikat TV pořady, které jsem kdysi sledoval. Když sem nacpete štáb, nemůžou se sem vejít lidi. Jako správný podnik na Moravě, je to zčásti gastronomické peklo – tak hnusné víno už jsem dlouho nepil. Ale o to vůbec nejde…

Stará Pekárna je jedinečná a úžasná programem, je to hudební klub. A pro naše první seznámení naživo si nachystala jedinečný program.

Daniel Kahn and The Paited Bird. Moje klezmerová kapela z nejmilejších.

Daniel Kahn je skvělý.

Nejdřív jsem viděl poodhalený zadek, to když si u našeho stolku upravoval boty, pak odhalené břicho, to když upravoval dataprojektor. Ovšem na koncert téhle kapely jsem přijel kvůli muzice. Angažovaný, současný klezmer, plný stále živých revolučních témat. Rovnoprávnost žen, sociální rozdíly, varování před nebezpečím fašismu, historie Židů v Evropě. To vše velmi vtipně, ale mrazivě. Můžete si u toho jen tak podupávat, protože klezmer je muzika, u které se nedá moc dobře sedět, ale pokud posloucháte výborné texty, na juchání vás nálada přejde.

Daniel hrál převážně z nového alba The Butcher’s share – například 99% nebo Freedom is a verb, ale sáhl i do starších alb a pro naše tady a teď zahrál třeba skvělou Embrace The Fascists z mého oblíbeného alba Partisans and Parasites, nebo Good Old Bad Old Days, o jisté hořké nostalgii po rozděleném Berlíně.

Na koncertě měl podle všeho velkou zásluhu i Vojtěch Peštuka z Létajícího rabína, který si některé písně střihnul s kapelou a navíc, pokud jsem dobře pochopil, se zasloužil o český překlad (přebásnění) jidiš textů. Ty běžely společně s krásnými obrazy či animacemi v rámci projekce na zdi za pódiem. Velmi povedená souhra.

Jo, málem bych zapomněl, byl tam taky Tomáš Kočko, jestli se nepletu. Je vidět, že má vkus, říkal jsem si, než jsem zjistil, že je tam na nějaké narozeninové sešlosti a ta sešlost dost hlučela a rušila. Měl jsem pocit, že i Daniel občas tak trochu naštvaně zahlížel na narušitele. Vím, Pekárna není Rudolfinum, ale přesto si myslím, že pořádat veselici v rámci koncertu je nevhodné, mrzelo mě to. Být provozovatelem, asi bych zasáhl, být oslavencem, naplánoval bych oslavu jinde nebo jinak.

Díky tedy všem, kdo se zasloužili o tenhle skvělý koncert, a díky všem, kteří nebudou v klubech rušit koncerty halasnou konverzací!

Mrtvé město

V dnešní dojmologii budu občas používat metodu, kterou sice nemám rád, ale přijde mi pro tento text vhodná. Budou tu příměry, ale to proto, že Korngoldova opera Mrtvé město (Die tote Stadt) vypráví tak nějak archetypální příběh, který lze najít v různých operách a v různých životech, v tom je ta síla. Pokračovat ve čtení „Mrtvé město“