Rubrika: Kultura

Hudba je Boží dar. Má úžasnou vlastnost. Spojuje. Napříč časy i místy. Ne nadarmo se v krásné Smetanově písni na slova Vítězslava Hálka zpívá, že nejstrašnější kletbou jest, když Bůh odejme lidem zpěv. Na rozdíl od sportu, jehož spojování má své limity v soupeření, které přináší, je hudba všeobjímající, může spojit i velmi rozdílné a hojí bolesti. Pokračovat ve čtení „Hanacco americano“

Saul. První král Izraele. Toužený, doslova vymodlený. Nakonec pokořený a zavržený. A přesto oplakávaný.

Netušil jsem, že ten Händelův Na Vídeňce dopadne podobně. Těšil jsem se naň a nakonec jsem jej zavrhl a přesto, měl své silné momenty. Pokračovat ve čtení „Beznadějný Saul“

Stará Pekárna je typický brněnský podnik. Zvenčí nenápadný. Má sice vývěsní štít, ale toho si ani nevšimnete. Nejsem žádný znalec Brna, vždycky mám pocit, že v Brně žádné rozumné podniky nejsou, než mne přátelé vždycky protáhnou přes nějaký zaplivaný dvorek, ztemnělou uličku, kamsi do suterénu a ejhle… Stará pekárna je taková špeluňa v suterénu. Nechápu, jak tu mohly vznikat TV pořady, které jsem kdysi sledoval. Když sem nacpete štáb, nemůžou se sem vejít lidi. Jako správný podnik na Moravě, je to zčásti gastronomické peklo – tak hnusné víno už jsem dlouho nepil. Ale o to vůbec nejde…

Stará Pekárna je jedinečná a úžasná programem, je to hudební klub. A pro naše první seznámení naživo si nachystala jedinečný program.

Daniel Kahn and The Paited Bird. Moje klezmerová kapela z nejmilejších.

Daniel Kahn je skvělý.

Nejdřív jsem viděl poodhalený zadek, to když si u našeho stolku upravoval boty, pak odhalené břicho, to když upravoval dataprojektor. Ovšem na koncert téhle kapely jsem přijel kvůli muzice. Angažovaný, současný klezmer, plný stále živých revolučních témat. Rovnoprávnost žen, sociální rozdíly, varování před nebezpečím fašismu, historie Židů v Evropě. To vše velmi vtipně, ale mrazivě. Můžete si u toho jen tak podupávat, protože klezmer je muzika, u které se nedá moc dobře sedět, ale pokud posloucháte výborné texty, na juchání vás nálada přejde.

Daniel hrál převážně z nového alba The Butcher’s share – například 99% nebo Freedom is a verb, ale sáhl i do starších alb a pro naše tady a teď zahrál třeba skvělou Embrace The Fascists z mého oblíbeného alba Partisans and Parasites, nebo Good Old Bad Old Days, o jisté hořké nostalgii po rozděleném Berlíně.

Na koncertě měl podle všeho velkou zásluhu i Vojtěch Peštuka z Létajícího rabína, který si některé písně střihnul s kapelou a navíc, pokud jsem dobře pochopil, se zasloužil o český překlad (přebásnění) jidiš textů. Ty běžely společně s krásnými obrazy či animacemi v rámci projekce na zdi za pódiem. Velmi povedená souhra.

Jo, málem bych zapomněl, byl tam taky Tomáš Kočko, jestli se nepletu. Je vidět, že má vkus, říkal jsem si, než jsem zjistil, že je tam na nějaké narozeninové sešlosti a ta sešlost dost hlučela a rušila. Měl jsem pocit, že i Daniel občas tak trochu naštvaně zahlížel na narušitele. Vím, Pekárna není Rudolfinum, ale přesto si myslím, že pořádat veselici v rámci koncertu je nevhodné, mrzelo mě to. Být provozovatelem, asi bych zasáhl, být oslavencem, naplánoval bych oslavu jinde nebo jinak.

Díky tedy všem, kdo se zasloužili o tenhle skvělý koncert, a díky všem, kteří nebudou v klubech rušit koncerty halasnou konverzací!

V dnešní dojmologii budu občas používat metodu, kterou sice nemám rád, ale přijde mi pro tento text vhodná. Budou tu příměry, ale to proto, že Korngoldova opera Mrtvé město (Die tote Stadt) vypráví tak nějak archetypální příběh, který lze najít v různých operách a v různých životech, v tom je ta síla. Pokračovat ve čtení „Mrtvé město“

Děti se těší na vousatého staříka v doprovodu čertů a andělů. Vědí totiž, že neskončí v pytli. Naopak, Mikuláš z pytle vytáhne dobroty. Mandarinky, které právě teď chutnají nejlépe, a možná dnes i nějaké ty hmotnější dary. Zkrátka je to mírný stařík, který by se za básničku nebo písničku rozdal.

My dospělí to máme těžší. Mikuláš nechodí za námi. Musíme za ním ke sv. Šimonovi a Judovi. Abych to uvedl na pravou  míru… vyrazili jsme na Bononciniho oratorium sv. Mikuláš z Bari. Pokračovat ve čtení „Mikuláš pro dospělé“